ČEZ JIZERSKÁ 50
11. 2. 2024
Závod zrušen.
15.2.2018
Za dva měsíce mu bude pětačtyřicet a už dávno se stal legendou Jizerské 50. Stanislav Řezáč ale pořád vyhlíží ze svého penzionu nad bedřichovským stadionem start
s výraznými ambicemi. „Chci do desítky a být nejlepším Čechem, to by byl super výsledek,“ říká pevně.
V listině vítězů stojí jméno jeho otce, tedy dědy Řezáče (1975). On sám se tam zapsal třikrát,
naposledy už ve Ski Classics nabitém roce 2012 (předtím 2000 a 2001), kdy se pak stal i Králem
bílé stopy, nejlepším českým lyžařem. Hodně svižně už ovládají běžky i jeho synové – Aleš a
Tomáš. Září však pořád táta, průběžně 20., aktuálně nejlepší z Čechů v letošním pořadí seriálu
dálkových běhů Ski Classic.
„Loni jsem se cítil v dobré formě, přesto mě překvapilo rychlé tempo do kopce na Knajpu na
prémii. Až do zlomu jsem se držel, pak se to roztrhalo a po rovině mi ujeli. Byl rychlý sníh, zajel
se rekordní čas,“ vzpomíná na loňský rok, kdy dojel třináctý.
Letos by mělo něco nachumelit a teplota spadnout na mínus čtyři. „To už bude pomalejší. Ale
stačí dva tři divočáci vepředu, rozjedou pekelné tempo a roztrhají to. Týmy pak spolupracují a
od Smědavy nahoru už se pojedou kudly až do cíle,“ odhaduje vývoj muž, který se je s pohybem
na špici pole Jizerské 50 spjatý už čtvrtstoletí.
Poprvé jel celou padesátku v roce 1997, kdy prohrál ve finiši s Pavlem Bencem, členem bronzové
olympijské štafety z Calgary 1988, nyní šéfem běžeckého úseku Svazu lyžařů. Řezáč tehdy býval
ještě členem Dukly, ale dlouhá léta sbíral skvělé úspěchy na dálkových bězích jako solitér. „A
platí to doteď. Jezdím sám, chci se vyvézt s nejlepšími, co nejdéle zvládnu.“
Poslední roky obléká kombinézu domácího Silvini/Madshus týmu, léta nemění ani norskou
značku lyží. Na Jizerské 50 mu s občerstvením pomůže tým, rodina i přátelé.
Závěrečnou přípravu obvykle směroval do Ramsau pod Dachsteinem. „Teď jsem po König
Ludwig Laufu zůstal čtyři dny v Seefeldu, ve výšce 1 200 metrů, to mi vyhovuje. Potkal jsem tam i
další týmy,“ říká. Zbývající dny tráví na domácích tratích, pro změnu si vyrazí na Horní Mísečky.
„Nechodil jsem žádnou rychlost, jen dynamiku ve vytrvalosti.“
Pozdější únorový termín, kam se Jizerská 50 přesunula, mu vyhovuje o něco méně. „Dřív jsem
měl začátkem ledna doma odjeto a byl klid. Natrénoval jsem různě i jinde, teď je tady víc a víc
lidí. A psychicky? Po těch letech, kdy už nejedu na top tři, jedu v klidu na svůj co nejlepší
výsledek.“
Kilometrově a časově však stíhá před sezonou absolvovat to samé, co dříve. Letos si přidal v létě
start na drsné 25 km trase Kilpi Trail Running Cupu v Krkonoších. „Ale začátkem října jsem si
natáhl mezižeberní sval, měsíc a půl nemohl jezdit soupaže a posilovat. Jen jsem bruslil,“ krčí
rameny.
V prologu Ski Classics obsadil 73. místo, na La Sgambedě byl 35. – to nejsou jeho tratě. Postupně
se dostal do formy, ale začátkem ledna chytil chřipku a musel vynechat Kaiser Maxmilian Lauf.
V La Diagonele už dojel šestnáctý, na Marcialonze taky 16., ale pořád ho trápil kašel. Pak si
odskočil na oblíbený Moonlight maraton do Seiser Almu, kde skončil druhý. Následně Toblach
nedojel, protože už nezvládl regeneraci. A na oblíbeném König Ludwig Lauf protnul cíl osmý.
„Jezdí to pořád dobře,“ pochvaluje si. „Ale soupeři se hodně zrychlili. Já byl nejlepší v laufech
v klasice. Teď v soupažích se přidává víc úloha servisu, už to není tolik o stylu, pole vpředu se
vyrovnává. Navíc ho obsadili bývalí borci ze světového poháru jako Gjerdalen nebo Černousov,“
porovnává.
Letos také přibyly další závody do kalendáře Ski Classics. „Je to nabitý. Jen čtyři víkendy po sobě
v lednu jsou až moc, ale objet se to dá. Pak už následují po dvou týdnech,“ dodává. Po Jizerské 50
se chystá samozřejmě na nejslavnější podniky Vasaloppet i Birkebeinerrennet.
Tomáš Nohejl
Pošli článek dál
×
11. 2. 2024
Závod zrušen.
10. 2. 2024
Závod zrušen.
10. 2. 2024
Závod zrušen.
9. 2. 2024
Závod zrušen.
8. 2. 2024
Závod zrušen.
8. 2. 2024
Závod zrušen.
9. 2. 2024
Závod zrušen.
9. 2. 2024
Závod zrušen.